Historie šperkařství
Bronzové, stříbrné nebo zlaté šperky byly v sofistikovanější podobě vyráběny už v Antice. Různé drahé kovy byly opracovávány tepáním, tvářením, odléváním a dalšími šperkařskými metodami. Zejména ve starověkém Římě byste našli mnoho různých šperkařských dílen, které se specializovaly na výrobu šperků pro bohaté vrstvy – řetízků, prstenů, přívěsků... Velice často se vyráběly i rodové nebo úřední pečetní prsteny. V raném středověku se od přílišného zdobení upustilo, a další rozkvět šperkařství se uskutečnil až v renesanci. Šikovní zlatníci, šperkaři a brusiči drahých kamenů byli mezi šlechtou opravdu žádáni.
V 19. století se začaly šperky vyrábět strojově, zejména mnohem levnější lisovaná výroba ve velkém začala utlačovat tradiční ruční výrobu. V dnešní době však opět zaznamenáváme velký zájem o originální šperky, vyráběné ručně podle jedinečných návrhů opravdových umělců.
A jaké techniky se nyní využívají?
Ruční montáž – klasická technologie válcování, řezání, ohýbání a stříhání z drátu, plechu nebo tyče. Vytvořené dílky se pak letují dohromady, pilují a brousí. Výhodou této technologie je větší unikátnost, méně pórovitý materiál s menším sklonem k deformaci, výrazně pevnější usazení kamenů i možnost kombinace různých materiálů dohromady. Nevýhodou je vyšší cena i možné drobné odchylky způsobené ruční prací.
Lití – tato technika je využívána nejčastěji, a to zejména při sériové výrobě složitějších výrobků. Na základě kovového nebo 3D modelu se vyrobí gumová forma. Ta se naplní voskem, který se zformuje do materiálu podobného sádře. Forma se vypálí v peci, voskový model se ztratí a do výsledné vypálené formy se pak lije roztavený kov. Šperk se pak ještě po vychladnutí vyleští, případně se realizují ještě další dokončovací práce.
Lisování – metoda pro rychlou a levnou výrobu šperků, většinou dutých (přívěsky, článkové náramky), a odznaků či mincí.
Tepání – nejstarší metoda výroby šperků, kdy se z tenkého plechu speciálním kladívkem plasticky vyklepává požadovaný tvar. Tato výroba je velice drahá a využívá se již spíše výjimečně, zejména pro výrobu opravdu jedinečných a luxusních šperků.
Mezi následné úpravy šperků patří například rytí (strojní, pantografem, laserem či ručně), leštění, matování či rhodiování u šperků ze stříbra, bílého zlata nebo platiny pro dosažení dokonale bílé barvy.